Koláže, jejich tvorba pro mě představuje obrovský relax a zábavu..
Systematičtěji se jim věnuji od roku 2016, kdy mě velmi příjemná náhoda přivedla na workshop Jitky Kopejtkové,
skvělé fotografky, představitelky Street Artu a lektorky worskhopů..
Toto setkání mě správně „nakoplo“ a moje občasné koketování s kolážemi dostalo ten správný impuls..
Pokud dostanu zadání, tvořím na dané téma, jinak si lepím a stříhám co mě napadne..
Poslední 3 roky převádím do koláží svoje kolekce Siluet YOGA WEAR a dávám jim tak další rozměr..
/více někdy příště../
Do koláží balím ráda dárky.. Ne vždycky si ale dílka stihnu vyfotit a tak mají většinou krátký život :-)
Mail art je poslední disciplína, kterou jsem díky Jitce objevila..
Je moc hezké dostávat radostné feedbacky od lidí, kteří ze schránky vytáhnou i jiné obálky než ty pruhované úřední..
V dnešní rychlé době se posílání dopisů nenosí a je to škoda..
Pojďme to obnovit, co říkáte?
Pokud by Vám udělala radost okolážovaná obálka, napište mi zprávu nebo mail..
RUN SIL RUN XXIII.
5.10.2018
Měsíc pryč, dovča pryč, nová kolekce se klube na svět..
Letí to, letí..
V Řecku jsem se chystala nabrat kondici.. Nabrala jsem leda tak chuť odpočívat :-)
Ba ne, každý den jsem běhala ale upřímně: ono to v jednom kuse z kopce a do kopce tak úplně nejde..
Při jednom pokusu běžet z kopce na kozí stezce jsem byla ráda, že jsem se chytla za jakousi rostlinu a nezřítila se ze skály..
Ale zase to byl slušný silový trénink, ty stovky až tisíce schodů denně..
Představa byla natrénovat na půlmaratón.. Realita? Přežila jsem..
Po návratu hup do práce, první výběh na skororovině :-) a bum! večer komplet zablokovaná bederka a bolest střílející do nohy i nahoru do zad.. Co s tím? Fyzioterapeut má plno :-(.. Tak čekám na termín a dělá mi problém stát, sedět, ležet.. Zkouším opatrně běžet a to kupodivu jde.. Ale trochu se bojím, abych si to ještě nezhoršila.. Konečně se dočkávám termínu a dozvídám se, že to jsou rozhozené stabilizátory centra těla – proto to nejvíc bolí při statických polohách.. Po terapii jsem zbitá slušně, nemám týden cvičit aby se to zase nerozhodilo.. Takže opatrné výběhy, učení Bikram yogy, procházky.. Lepší se to.. Po týdnu v pohodě i BY zvládám..
Přemluvená abych se zúčastnila běhu na Vodáckém triatlonu.. A tam přichází potvrzení, že nemůžu běhat na čas.. Jsem extra pomalá ale hlavně: přišel flashback jak to probíhalo ve škole při tělocviku a proč jsem vlastně běh nenáviděla spoustu let..
Běžet rychle, pod tlakem, v davu cvoků, co by vraždili pro ztrátu sekundy je pro mě utrpení..
Byl to můj pocitově úplně nejhorší běh za poslední 2 roky.. A asi nejpomalejší.. Nechtějte po mě výkon, chci si běh hýčkat jako zábavu, jako relax, jako terapii pro duši..
Ale stejně mi to vrtá hlavou.. Proto jdu za dva dny poté si dát svůj letošní nejdelší výběh.. Dávám přes 15km, v pohodě, v přírodě, bez ambicí.. ALE je to i tak pro mě moc dlouhý.. Nemám potřebu v tom pokračovat..
Přichází rozhodnutí vykašlat se na půlmaratón.. Proč? Protože si nic nechci dokazovat, nechci zažít frustraci, chci v běhu pokračovat sama pro sebe a komorně.. Dav mi nesvědčí.. Vždycky jsem byla spíš sólo hráč a tady se mi to potvrzuje..
Ještě je čas se rozhodnout ale já už vím.. Chci dělat už jen to, co mě baví.. Změnit názor nepovažuji za selhání.. Nechci si dokazovat něco, co nepotřebuji.. Chci si užít ten luxus, že nemusím..
RUN SIL RUN XXII.
Od dubna jsem se proběhala do června.. Strašně to letí..
Moje rozbitá kolena se pomalu rozhýbala, měla jsem plány, jak se do toho opřu s plným nasazením ale ono to nešlo tak, jak bych si představovala.. Běžela jsem a najednou jsem šla a nevěděla proč.. Nebylo to o únavě, bylo to v hlavě..
Nebyla jsem schopná rozumně sama sobě vysvětlit, proč střídám běh a chůzi.. Asi to tak mělo být, až když jsem to řestala řešit, začalo se mi běhat jako dřív.. Tedy skoro, pořád bývám pomalá.. A aby taky ne, když jsem od našeho marůdka chytla vyšší level planých neštovic a prodělala pásový opar.. Naštěstí velmi mírnou formu ale stačilo to..
A tím tuto sérii pohrom považuji za uzavřenou, prostě 3x a dost, hotovo, tečka!
Balzám na duši je ovšem letošní počasí: neuvěřitelné teplo, pylová pohroma, dusno sice ale já teplo prostě miluju!
Koncem května jsem doběhla svůj 600.letošní km, v dubnu celkem 148 a v květnu 138km.. Celkově 3200 km..
To už by byl pěkný výlet na takovou vzdálenost :-) jsem spokojená, zatím neřeším trénink na půlmaraton ale věřím, že ten správný okamžik nastane a přistoupím k tomu zodpovědně a s chutí..
Ať se vám krásně běhá!
Pokud neběháte, zkuste to, teď je nejlepší čas překonat sama sebe..
Jo a máme novou limitovanou kolekci abych nezapomněla!
#runsilrun #evasil #silinspiration #siluetyogawear
Velká odmlka neznamenala, že jsem lenošila, běhala jsem denně, 170km za leden, 32 aktivit..
Byla spousta práce na nové kolekci, práce na dalších projektech, prostě jsem víc víc žila v reálu než virtuálně :-)
Ve zkratce: přelom roku skoro jarní počasí, rozkvetlý zlatý déšť, kachny na rybníku střídaly mrazy, obleva a tak pořád dokola..
Skoro žádný sníh, takže se běhat dalo v pohodě.. Začalo to slibně, kondice slušná a nebyl důvod v tom nepokračovat..
V únoru bylo ještě méně času, ale každý den jsem vyběhla alespoň na chvíli..
Bilance 104km a 29 aktivit..
V euforii jsem se přihlásila na podzimní Třeboňský půlmaraton :-)..
V březnu jsem pokračovala a užuž jsem viděla jaro a lepší podmínky k běhu ALE.. Přišly mrazy a já odpadla s chřipkou..
Strašnou chřipkou, 11 dní v kuse jsem nikdy neležela.. Horečky, peklo.. Veškerá kondice mě opouštěla a začínala jsem mít pěknou frustraci ze všeho.. Práce stála, 3x jsme odložili focení nové kolekce, zima se pořád vracela..
Pomalu jsem začala alespoň chodit venku, střídat běh s chůzí a na konci března jsem uběhla svých obvyklých 6km, hurááá..
Těšila jsem se, že už mám sílu začít zase pořádně s jógou a pilates a že se do toho prostě opřu..
Začalo se oteplovat a mě se začalo běhat mnohem lépe.. A pak jsem se minulý čtvrtek na 3.km dojala, jak se mi běží krásně, jak je to jaro ve vzduchu, všechno se probouzí, ptáci zpívají a já mám půlku běhu za sebou a… Ujela mi noha po šotolině a já jsem sebou práskla o zem.. Hrozně.. Hloupě.. Nečekaně.. Nešikovně..
Proběhlo mi hlavou, že se asi nezvednu, co všechno jsem si rozbila, že asi nebudu moct zase běhat.. (Blááázen…)
Kolena nadranc, dlaně taky, rána na bradě, špína, krev.. Cestou domů jsem to „rozchodila“, rány plné špíny jsem vydrbala kartáčkem, ošetřila a odpoledne jsem jela učit BY.. Horko a vlhko na ty rány, to byl zážitek, vám řeknu, který bych nikomu nepřála :-)
Skoro týden poté se to pěkně hojí ale ještě pořád žádná hitparáda.. Kolena hrají všemi barvami, rány cítím při každém pohybu..
Proč to píšu? Určitě ne proto, abyste mě litovali ale abyste si se mnou z toho vzali ponaučení..
Kolena bolí aby mi ukázala, že tady jsou a abych si víc vážila dnů, kdy o nich vlastně vůbec nevím /můžeme aplikovat na celé tělo/, chřipka mě prostě vyhodila z rytmu aby mě zastavila a donutila přehodnotit co bych mohla dělat líp a abych si srovnala priority.. Abych si líp zorganizovala čas a abych se víc rozmazlovala.. Takový jarní úklid v sobě je důležitější než uklidit si kolem sebe..
Určitě to bude fungovat i bez chřipky, vřele doporučuji :-)
P.S. kolekce nafocena a vystavena v e-shopu: https://siluetyogawear.com/cs/kategorie-produktu/jaro-leto-2018/
Dnes se pokusím znovu popoběhnout a odpoledne se budu těšit v hotroomu na viděnou :-)
Dlouhá odmlka, není čas psát, radši běhám :-)
Podzimem jsem se proběhala ani nevím jak do konce roku..
Opět zjišťuji, že i když si často stěžujeme na počasí, jen málokdy je opravdu tak ošklivo, aby nás to brzdilo v aktivitě venku..
Do konce roku zbývají 3 dny a se svojí letošní bilancí jsem víc než spokojená..
Bude to přesně rok a půl, co jsem poprvé vyběhla..
Kdyby aplikace nedělala statistiku za mě, nenapadlo by mě, že mám naběháno tolik km..
Takže asi takhle: cca 2600 km za celou dobu, celkem 481 výběhů
Letos 1860 km a 341 aktivit..
V prosinci 120 km..
A Ježíšek přinesl dvě knihy o běhání..
Titul „Jak uběhnout maraton za 100 dní“ mi tedy nahání hrůzu, pořád si běhání hýčkám jako zábavu a ambice běhat na čas, vzdálenost nebo pro medaili mě míjejí.. Proto si nedávám vůbec žádná předsevzetí v tomto směru..
Nejdůležitější je, že mi to dělá dobře fyzicky i psychicky..
Nedávno jsem se dočetla, že běhání zrychluje myšlení a na tom bude hodně pravdy..
Ten pohyb dopředu je přímo blahodárný na tělo i hlavu..
Do nového roku vám přeji, abyste si našli aktivity, které vám budou dělat radost..
Všechno má svůj čas ale důležité je se prostě hýbat jakkoli..
Píšete a říkáte mi často, že jsem vás běháním inspirovala..
A to je pro mě super odměna.. Děkuji..
Buďte zdraví, šťastní, spokojení v celém dalším roce 2018 <3
